Dětství představuje období, kdy se učíme vhodnému chování a jak se stát „dobrým člověkem“. Je to čas, kdy si vytváříme návyky a vzorce chování, které nám budou sloužit po celý zbytek života. Pro nás rodiče je klíčové, abychom dětem pomohli rozvíjet jejich sociální schopnosti, kritické myšlení, sebevědomí a vnitřní motivaci. Spoléhání se na naši pochvalu je nic z toho nenaučí.
Jak tedy chválit a jak nechválit?
1. CHVALTE PROCES NEBO SNAHU, NE KONEČNÝ VÝSLEDEK NEBO OSOBNOST
Děti mají přirozenou vnitřní motivaci objevovat svět kolem sebe skrze činnosti, které je těší. Když je za něco klasicky pochválíme, změníme jejich radost z dané činnosti na touhu po ocenění, aby udělaly radost nám. Ve skutečnosti to znamená, že je někdo jiný posuzuje a hodnotí jejich způsob jednání a tím nad nimi přebírá moc.
„Kdo jedná proto, aby za to byl odměněn nebo, aby nebyl potrestán, není sám sebou nýbrž závisí na pochvale a kritice druhých. Dává tak nad sebou ostatním moc a vydává se na pospas cukru a biči.“ — Reinhard K. Sprenger
Dalším neblahým aspektem je fakt, že si zcela přirozeně budou děti vybírat snazší úkoly, které pro ně ve výsledku nebudou tolik přínosné, nikam je neposunou, ale splní účel dosáhnout na pochvalu.
Motivují pochvaly děti? Samozřejmě. Motivují je snažit se o další pochvaly. - Alfie Kohn
Naopak ocenit dítě za úsilí během procesu má mnohem větší váhu než pochvala za konečný výsledek. Například: „Je moc hezké, jak se snažíš nepřetahovat“ je výrazně efektivnější než „Krásný obrázek, jsi šikovná“.
Představte si, že vás partner pochválí „ty jsi šikulka, jak jsi vyprala to prádlo“. Neotočila by se vám kudla v kapse? 😉
2. NEHODNOŤTE, ALE ZAJÍMEJTE SE
Povídejte si, doptávejte se a zajímejte se o pohled na věc či situaci samotného dítěte. Podporujte jej, aby samo reflektovalo své dojmy.
„Moc se mi líbí, jaké jsi použila barvy na svůj obrázek. To muselo dát práce. Co se ti na tom líbí nejvíc?“
Jakýkoli druh uměleckého vyjádření jako pohybové aktivity, malování nebo zpívání může dítě dělat jak ve vaší přítomnosti, tak samo. Je to forma jeho sebevyjádření a nepotřebuje slyšet váš názor na výsledek. Úplně postačí váš úsměv a neverbální uznání.
3. MLUVTE O SVÝCH POCITECH
Vaše ocenění bude pro dítě významnější, když vyjádříte své vlastní pocity.
„Obdivovala jsem, jak jsi dnes recitovala na besídce a že jsi tak odvážná a jdeš na podium.“ Místo obecného „Hezký to bylo.“
4. BUĎTE UPŘÍMNÍ A AUTENTIČTÍ
Pokud nebude pochvala autentická, ale spíše automatická, dítě to vycítí. Může mít dojem, že ho dokonce litujete. Případně v druhém extrému v něm může váš přehnaný obdiv vyvolat pocity úzkosti a tlak na výkon při podobné situaci v budoucnu.
Když se mu něco nepovede, netvrďte mu, že to bylo dobré. Raději se zaměřte na určité aspekty a situace a oceňte úsilí, které dítě vyvinulo.
5. ZDŮTRAZNĚTE POZITIVNÍ DŮSLEDKY
Poděkování za přínos dítěte může být silnější než klasická chvála. Řekněte: „Díky, žes vyluxoval a utřel prach. Ulehčil jsi mi a já mám teď čas zahrát si s tebou nějakou hru.“
Děti si tak lépe uvědomí důsledky svého jednání a posilují tak svou vlastní vnitřní motivaci.
6. PODPORUJTE JEHO SEBEHODNOCENÍ
Často chválené dítě si zvykne, že mu někdo jiný říká, za co stojí. Nedůvěřuje už tolik svým rozhodnutím a svému úsudku. Potřebuje utvrzení zvnějšku, aby vědělo, kdo je a co má dělat.
Povzbuďte jej při jeho snaze, aniž byste bagatelizovali obtížnost situace. Raději řekněte: „Naučit se stojku není vůbec jednoduché, ale s tvým úsilím to jistě brzy zvládneš. Budeš to zkoušet sama, nebo chceš jistit ode mě?“
Podporujte děti ve vytváření kritického pohledu na své vlastní výkony. Když dítě dokáže realisticky posoudit své úsilí bez emocí, může se efektivněji zlepšovat a rozvíjet. Učte děti přemýšlet o důvodech, proč něco nejde, a aktivně na sobě pracovat.
Podporou a povzbuzením utvrzujeme dítě, že je akceptujeme v celém svém já, záleží nám na něm a nesoudíme ho. Tato strategie nejenže prospívá našemu vztahu s dítětem, ale hlavně přispívá k rozvoji jeho klíčových mentálních dovedností.
7. NEMANIPULUJTE
Pochvala se může jevit jako něco pozitivního. Ve výsledku se ale jedná o formu odměny, za kterou se pak děti ženou. A když nepřijde, vnímají to jako trest. My tak často docílíme toho, co po dítěti chceme, ale ono to nedělá z radosti, ale z touhy po další pochvale. Zároveň silně vnímá, že ho chceme někam „dostrkat“ a tím mu dáváme pocit, že ještě není takové, jaké ho chceme mít. Necítí se přijímáno takové, jaké je teď.
Touha po pochvale zaslepuje radost ze samotné činnosti a z dítěte se stává „people pleaser“, který se chce hlavně zavděčit ostatním. Stává se zranitelné a snadným cílem manipulace a zneužívání v různých situacích v životě.
8. MALIČKOSTI NECHVALTE VŮBEC
Tleskat dítěti za to, že po sobě v 10 letech spláchlo záchod v něm vyvolá maximálně pocit, že je s ním něco špatně. Vyvarujte se chválení tam, kde dítě nemuselo v podstatě žádné úsilí vyvinout.
9. BUDUJTE VZÁJEMNOU DŮVĚRU
Všichni toužíme mít s dítětem hluboký vztah založený na lásce, přijetí a důvěře. Aby za námi chtělo kdykoli s čímkoli přijít a vědělo, že jej nebudeme soudit a nabídneme pomocnou ruku. Chválení ale v dítěti vyvolává tlak na výkon a pocit, že nás nesmí zklamat. Dítě může mít pocit, že to, jak moc jej máme rádi závisí na jeho úspěších.
Když v dětech vytvoříme strach ze selhání, narušíme tím vzájemnou důvěru.
Chyby jsou ale naprosto klíčovou součástí procesu učení. Proto potřebují děti slyšet, že dělat chyby je naprosto v pořádku a my je přijímáme takové, jaké jsou – ať se jim zrovna daří nebo ne.
"Neselhal jsem. Úspěšně jsem objevil 1000 způsobů, které nefungují. Stačilo najít ten jeden, který fungovat bude." - T. A. Edison
10. UŽÍVEJTE SI SPOLEČNÉ CHVÍLE PRO NĚ SAMOTNÉ
Zdánlivě obyčejné momenty, kdy se ale navzájem s dětmi skutečně vnímáte, radujete se z přítomného okamžiku a užíváte si vzájemnou blízkost a radost jsou ty, na kterých nejvíc záleží. Vaše pozornost, podpora a vzájemná důvěra jsou jazykem vaší bezpodmínečné lásky.
„Děti neznají ani minulost, ani budoucnost a - co nám dospělým se stává zřídka - užívají přítomnost.“ — Jean de La Bruyere
Magnetické plánovací kalendáře mají přesně tu funkci, že si děti hlídají své povinnosti samy, posilují vnitřní motivaci a užívají si pocit hrdosti nad zvládnutými úkoly a povinnostmi bez vašeho připomínání. Vyberte si z široké nabídky kalendářů zde.
